Kostel svatých Petra a Pavla v Mimoni je římskokatolický farní kostel a je i díky své poloze na vyvíšeném místě hlavní dominantou města Mimoň. Současná barokní podoba kostela je ze 17.století, kdy nahradil starší kostel na stejném místě. V roce 1806 vyhořel i se sousední kaplí, byl však obnoven. Chrám stále slouží svému účelu a je ve správě římskokatolické farnosti Mimoň. Je chráněn jako kulturní památka.

Existence kostela na návrší nad městem je zřejmá již ve 12.století ze zachovalého seznamu Litoměřického katalogu kněžstva a od roku 1352 jsou známi i jeho duchovní správci. Byl postaven na místě mimoňského hradu spolu s farou a zasvěcen apoštolům Petru a Pavlovi. Vrch s pískovcovým základem se pak nazýval Kostelní vrch, tedy Kirchberg.
V roce 1450 byly do kostela zavěšeny zvony a později byl rozšířen o postranní oltáře. Ve druhé polovině 16. století byl kostel veden protestanskými pastory, počátkem 17.století se vrátil do správy římskokatolické církve.
Roku 1647 obdržel kostel od pozdějšího papeže Alexandra VII. ostatky svatých jáhnů sv. Agapita a sv. Jiří a od té doby se datuje zasvěcení kostela čtyřem patronům. Podle jiných zdrojů ostatky dostal roku 1650 majitel mimoňského panství Jan Putz z Adlersthurnu od papeže Inocence X. a do (nového) kostela je uložili jeho synové v září 1663. Po roce 1661 byl nevelký dřevěný kostel zbořen, aby ustoupil novému kostelu kamennému.

Místo starého kostela vystavěl na pokyn majitele města Jana Putze z Adlersthurnu v letech 1661 až 1663 italský stavitel Giulio Broggio kostel nový v barokním slohu z kamene. Počáteční práce měl na starosti italský stavitel Carlo Giuseppe Bossi. Krátce poté byla postavena i věž, která byla s kostelem propojena později.
Při západní straně kostela byl vybudován hřbitov, areál byl ohrazen obdélníkovou zdí, v letech 1673 až 1675 byly do rohů zdí dostavěny čtyři kaple (archandělů Gabriela, Michaela, Rafaela a Uriela) a při jižní zdi pátá svaté Honory byla márnicí.[5] Budova nové fary je z roku 1678. V roce 1787 byly do věže nainstalovány hodiny.
V červnu roku 1806 podlehlo téměř celé město požáru. Shořela i fara, na kostele šindelová střecha i s hodinami a část vnitřního vybavení a poškozeny ohněm byly i svaté ostatky. Ty se podařilo v Sasku zrenovovat a poté mohly být znovu uloženy v kostele. Požár roztavil také zvony, které se zřítily. Po požáru byl kostel obnoven a stavebně upraven: celá stavba chrámu byla zvýšena a chrámová loď byla propojena s věží, byla zhotovena nová střecha pokrytá taškami. Byly koupeny varhany, dovezeny z Prahy i nové zvony. V roce 1831 byly namontovány nové hodiny a roku 1838 byl zavěšen za velkého zájmu obyvatelstva spolu s přetaveným velkým zvonem i další menší. V témže roce byl kostel zasažen úderem blesku a při tom byla zničena všechna okna. Krátce poté byl na věž nainstalován bleskosvod.
Po zrušení kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Svébořicích po roce 1948 sem byla přenesena soška Panny Marie Loretánské.

Kostel i barokní fara slouží svému účelu a jsou uvedeny v celostátní evidenci kulturních památek pod číslem 19644/5-3146. Chráněny jako kulturní památka jsou rovněž sochy u kostela. Všechny uvedené objekty jsou zároveň součástí do mimoňské poutní cesty, vybudované roku 2007. Z pěti původních kaplí postavených v letech 1672–1675 vně kostela byly čtyři rohové zbořeny, zachovala se pouze jedna.
První sobota v září je výročním dnem uložení ostatků patronů a v kostele se konává mše, při níž se schránky ostatků odkrývají. Bohoslužby se zde konají denně.